Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
74 comments on “Kondolenční kniha”
Alice Němcová Tejkalová
1. 6. 2021 at 12:46Ve Filipu Lábovi ztrácí nejen Fakulta sociálních věd, ale i Univerzita Karlova jednoho z nejtalentovanějších a nejoddanějších kolegů, jeho rodina a přátelé mimořádného člověka. Filip měl dar skloubit v sobě gentlemana v tom nejlepším slova smyslu se svobodomyslným umělcem, nadaným vidět krásu a zajímavou fotku v situacích, kde se nám ostatním nedostávalo fantazie.
Zároveň dobrovolně propůjčil významnou část své svobody službě Fakultě sociálních věd a Univerzitě Karlově a v nevděčných funkcionářských rolích se snažil zlepšovat svět kolem sebe. Vždycky plný entuziazmu, pochopení a černého humoru. Nemusel, mohl fotit a psát a nikdo by mu to nemohl vyčítat. Ale on chtěl. Jak učit, tak pracovat pro fakultu. A v obojím byl nepřekonatelný.
Filip Láb pro mě byl posledních čtrnáct let jedním z nejbližších přátel, důvodem, proč se místo hlavně novinářské práce rozhodnout především pro tu akademickou. Chtěli jsme společně s dalšími přáteli vybudovat fakultu otevřenou, férovou, podporující studentky a studenty v jejich ambicích udělat z naší společnosti lepší. Budeme se snažit dál, Filipe, slibuju, ale budeš nám tady strašně moc chybět…
Anastasia
1. 6. 2021 at 13:12Poprvé jsem pana docenta Lába potkala na dni otevřených dveří FSV. Už tam mě jeho elán, humor a inteligence zcela okouzlily. Od té doby byl pro mě svébytným vzorem. Hrozně mě bolí, že o něm musím psát v minulém čase. Byl mým oblíbeným pedagogem, za dva roky studia mi toho dal neuvěřitelně moc. Na jeho hodiny jsem se vždycky těšila a nemohla jsem se dočkat, až mi bude vést bakalářku. Jeho zájem o studenty a ochota, jeho znalosti, jeho pedagogické schopnosti… byl to vyjímečný, úžasný člověk. Jste nenahraditelný.
Nemohu si představit, jaký zármutek musí cítit jeho rodina, přátelé a kolegové. Ráda bych jim vyjádřila upřímnou soustrast.
Pane docente, hrozně nám všem chybíte. Jsem vděčná, že jsem Vás mohla poznat. Děkuju za všechno.
Filip Huněk
1. 6. 2021 at 13:16Filip Láb se mne ujal coby vedoucí, když jsem měl po letech tu odvahu vrátit se akademicky na FSV UK a snad ještě větší drzost říci si o to, abych zde dokončil svůj postgraduál. A povedlo se to do značné míry i díky jeho nehynoucí podpoře. Od prvního dne ve mě věřil, i když věděl, že skloubit disertační práci s prací na plný úvazek a výchovou dvou dětí by mě spíše předurčovalo k tomu, abychom to dříve či později zabalil. Filip měl rád lidi, co tak úplně nezapadali, kteří nějak vybočovali a nebáli se jít svou vlastní cestou. Tak jako i on sám.
Filipe, nikdy nezapomenu na Tvůj email: „Ahoj Filipe (jako tohle me neprestane bavit, mam vzdy pocit, jako bych si psal sam sobe:), Filip“.
A přesně takhle si Tě budu pamatovat. Vždycky odlehčeně, vždycky ochotně, přátelsky a otevřeně, vždy s trochou humoru.
Velikou soustrast všem, které jsi tu po sobě zanechal.
Budeš nám moc chybět. Tvůj Filip
Kateřina Etrychová
1. 6. 2021 at 13:18Lidskost & vstřícnost & laskavost. Filip Láb byl jedním z těch, kteří dělali všechno pro to, aby naše fakulta byla každý den o něco lepším místem, než byla v den předchozí. Pro studenty. Pro pedagogy. Obrovské poděkování za všechno, Filipe. V osobní rovině hlavně za Vaši podporu a důvěru, kterých si budu vážit navěky.
Josef Málek
1. 6. 2021 at 13:21Filipe, těšil jsem se, až si popovídáme nad Tvou novou knihou, až dáme dalšího burgera, až si konečně jednou sedneme na zahradě a necháme naše malé dobrodruhy poletovat kolem. Dlouho jsem na krku neměl Canonet QL, který jsi mi před lety s vášní a zapálením doporučil. Začnu ho zas nosit, ať nepromarním tu chvíli až kolem mě s Elvisem projedete na kole. Chybíš mi, Josef.
Zuzana Jarolímková
1. 6. 2021 at 13:21Když jsem přišla na fakultu, vlastně jsem ani nevěděla, co se sebou dělat. Pak jsem se ale dostala na jeho kurz analogové fotografie a od té doby už mě fotografie nepustila. Dokázal vás pro fotku neuvěřitelně nadchnout a zároveň se na ni naučit koukat i z jiného pohledu. Hledat nové perspektivy a zdroje. Nebál se ostřejšího komentáře obaleného v humoru, který vás ale vždy posunul dál. Jeho hodiny byly jedny z nejpřínosnějších a patřily mezi ty nejlepší. Slovy ani nemohu vyjádřit, jak je mi líto, že ty letošní byly poslední.
Děkuji Vám za všechno. Budete nám chybět. Už teď chybíte.
Viktória Pikovská
1. 6. 2021 at 13:34Skvelý profesor, ktorý skutočne zanechal mnoho za sebou a inšpiroval mnoho študentov.
Jaroslav Totušek
1. 6. 2021 at 13:42U fotky jsem se nikdy nijak zvlášť nepohyboval. I tak ale na těch několik hodin s docentem Lábem rád vzpomínám pro jeho neutuchající nadšení a zapálení pro věc. Když jsem se pak ptal svých kamarádů a spolužáků, proč se dali na fotografickou specializaci, většina z nich zmínila jako jeden z hlavních podnětů právě Filipa Lába. Lepší profesorskou vizitku si snad ani nelze přát.
Lukáš Werner
1. 6. 2021 at 13:59Těšil jsem se na všechny ty hodiny a dodnes na ně vzpomínám. Hrozně moc mi to dalo, i když jsem zůstal u písmen, a bylo nás takových hrozně moc. Děkuju za všechno.
Martina Janoušková
1. 6. 2021 at 14:01Pan docent Láb vedl mou diplomovou práci, vždy mi byl velice nápomocný, mile mě vyslechl a kdykoli jsme se potkali, měla jsem z jeho přístupu dobrou náladu. FSV bez Vás nebude stejná. Děkuji za vše…
Marina Hofmanová
1. 6. 2021 at 14:04Filipa Lába jsem poznala v Syndikátu novinářů ČR, kde vedl Klub novinářů-fotoreportérů. Jeho nečekaný odchod je jako rychlé secvaknutí uzávěrky, která se již nikdy neotevře. Je to moc smutné.
Kamila Plzáková
1. 6. 2021 at 14:14Pana docenta Lába jsem bohužel osobně nepotkala, distanční výuka mi v tom jakožto studentovi prvního ročníku zabránila. O to více ale během studia vzrostl můj obdiv k tom, jakým způsobem nás dokázal inspirovat i přes obrazovky počítačů, jakou nám dokázal předat energii a jak nás dokázal často uklidnit, když jsme byli z nového vysokoškolského prostředí vystrašení. Z takto omezeného kontaktu s ním jsem si odnesla především inspiraci k tomu věnovat se focení a čemukoliv, co se mi zrovna zamane. Ačkoliv jsem ho tedy nepotkala osobně, stále budu vděčná, že jsem mohla převzít alespoň něco z jeho vědomostí.
Lenka Vochocová
1. 6. 2021 at 14:20Je mi to moc líto, vzpomínám. Upřímnou soustrast a hodně sil všem blízkým.
Michal Bělka
1. 6. 2021 at 14:22„Filip prý vezme nějakej silnej soundsystém, takže bude hudba.“ To by ušlo i jako teaser na přednášku z fotožurnalistiky, byla to ale pozvánka na úklid střepů v Hollaru po výbuchu plynu. Pár dnů poté, co jsme z toho baráku v šoku prchali, už se docent Láb staral o to, aby rozbitými okny proudily ty správné vlny a my se při práci moc nenudili. (A abychom si vzali teplé prádlo, protože jak tam profukuje, člověk rychle prostydne.) Patřil těm, kteří dělali Hollar Hollarem – místem, kde jsme se necítíli jako ve škole, ale jako doma. A také byl jedním z těch skvělých, inspirativních pedagogů, kteří mne mimoděk dovedli k závěru, že být učitel bude boží. Děkuju, pane docente.
Adriana Haljaková
1. 6. 2021 at 14:23Aj napriek tomu, že som nemala možnosť zažiť viac prednášok a viac konverzácií s pánom docentom Lábom, po jedinej prednáške z fotografie bolo poznať, ako miluje to, o čom učí. Vždy nápomocný a plný elánu, od iných študentov prichádzali iba pozitívne reakcie a tak som dúfala, že sa jeden predmet rozrastie do ďalších a budem mať možnosť počúvať jeho lásku a znalosti o fotografii aj naďalej… v mnohých zanechal kúsok seba vo forme vlastných znalostí, nápomocných rád a tým, aký bol. A mnohým aj bude veľmi chýbať… Ďakujem za možnosť Vás spoznať, aj keď iba na krátku chvíľu. Úprimnú sústrasť všetkým a hlavne jeho rodine a blízkym – bol výnimočným človekom, talentovaným fotografom a úžasným pedagógom.
Michaela Říhová
1. 6. 2021 at 14:23Doc. Filip Láb mě společně s jeho maminkou Alenou Lábovou darovali vášeň na celý život, a tou je fotografie. Díky stylu výuky a přístupu ke studentům dokázali předat nadšení, oko pro vizuální řemeslo a inspiraci pro tvorbu. Fotografií Lábovi žili a dýchali a místnost, ve které se octli, jako by už nikdy nebyla stejná – vždy byla o kus víc políbena chutí zmáčknout spoušť foťáku a zaznamenat sobě i ostatním cenné momenty. A stejně jako když do prostoru přišli, tak již svět, po jejich odchodu, nebude stejný. Filip Láb po sobě zanechal díru, která nepůjde zaplnit. To si myslím, že je dostatečně intenzivním svědectvím o tom, jak nespočet svých záslužných rolí vykonával poctivě a krásně. Nechť generace, které Lábovi ovlivnili, fotí s myšlenkou na své mentory a předávají to, co se jednou naučili, dál. Tak věřím, že odkaz, který po sobě Filip Láb i Alena Lábová zanechali, nikdy nezemře. … Upřímnou soustrast rodině, studentům i kamarádům. Odpočívejte v pokoji.
Filip Fryml
1. 6. 2021 at 14:29Hodně těžce to oznámení zpracovávám. Nedokážu si představit, čím prochází jeho rodina, nejbližší a dlouholetí kolegové.
Pana docenta jsem znal především jako student. Jako spoustu dalších studentů, i mě zasvětil do krásy analogové fotografie a hlavně do celého procesu vyvolávání filmů a fotografií. Jeho hodiny praktického fotožurnalismu nebyly nikdy dostatečně dlouhé, aby nás začaly nudit. Nyní jsem dlouho nefotil, ale s každým dalším převinutím snímku si na Vás vzpomenu.
Znal jsem ho jako člověka, který pro studenty udělal vše, co bylo v jeho silách a vždy se snažil problémy řešit s klidnou hlavou. Velice si cením jeho rozhodnutí věnovat se především akademické činnosti. Dal přednost předávání vědomostí studentům před uznáním široké veřejnosti, které by se mu určitě dostalo. Pokud by se plně věnoval profesionální dráze, dnešní zpráva by jistě proběhla hlavní stranou všech médií.
Fakulta i univerzita ztratily člověka, který pro studenty a akademickou činnost dýchal. Bude na každém z nás, kteří ho měli rádi, abychom se vlastní činností na fakultě pokusili zaplnit prázdné místo, které po něm na fakultě zůstane.
Nikdy na Vás nezapomenu.
Šimon Trantina
1. 6. 2021 at 14:30Pan docent mě jako člen komise ve druhém kole na žurnalistiku přijímal, pak mě jeden semestr učil. I za tu velmi krátkou dobu jsem si ho stihl velmi oblíbit a dokážu si velmi dobře představit, co pro fakultu a univerzitu znamenal. Upřímnou soustrast rodině a přátelům
Tereza Stonišová
1. 6. 2021 at 14:31Pedagogů, jakým byl Filip Láb, bylo vždy jako šafránu. Lidí, kteří umí podnítit zájem, podpořit jej a motivovat. S jeho odchodem ztrácí fakulta jednoho z nejcennějších lidí. I když moje profesní dráha vedla nakonec jinudy, na hodiny s panem docentem (a s jeho bohužel již také zesnulou maminkou) nikdy nezapomenu.
Tereza Šírová
1. 6. 2021 at 14:40Máloco zabolí tak, jako odchod člověka laskavého, vstřícného, vtipného, vzdělaného a nesmírně fundovaného. A přesně takový Filip Láb byl. Určitě nejsem jediná, koho jím vedené semináře nadchly pro krásu fotky klasické i digitální, a i když já osobně u ní nezůstala, nesmírně mě ta zkušenost obohatila. Těžko najít slova, která by popsala, jak velký šok je tahle zpráva a jak velký pocit ztráty tady zůstane. Moc mě to mrzí. Sbohem a děkuji za vše.
Lucie Kůsová Konečná
1. 6. 2021 at 15:01Filip Láb symbolizoval vše, co jsem na Hollaru milovala. Otevřený a férový přístup ke studentům, skvělý humor a vzájemný respekt. Dokázal na svých hodinách vytvářet atmosféru, ve které se nikdo nebál diskutovat, dokázal vzbudit zájem o fotku i v lidech, kterým fotografie nic neříkala. Nám studentům uměl naslouchat a dokázal nás inspirovat a probouzet v nás zájem o fotku. Když jsem nastoupila na Hollar, byla jsem přesvědčená, že se budu věnovat psaní a literatuře, byl to ale Filip Láb, kvůli kterému jsem propadla fotce a vizuální žurnalistice. Milovala jsem všechny jeho hodiny, od hodin v temné komoře až po hodiny, kde jsme probírali teorii. Když jsem mluvila o své škole, vždy jsem vzpomínala právě na Filipa Lába a jeho maminku, protože akademická sféra potřebovala víc takových jako byli oni. Je to obrovská bolestivá ztráta.
Michaela Rudinská
1. 6. 2021 at 15:14Informace o odchodu Filipa Lába je jednou z nejsmutnějších za poslední dobu, všechny nás hluboce zasáhla. Osobně i jménem svých kolegů ze zahraničního oddělení fakulty bych ráda vyjádřila upřímnou soustrast rodině a přátelům v této nelehké chvíli.
Barbara Krejčů
1. 6. 2021 at 15:15Je mi to líto, všem pozůstalým upřímnou soustrast…
Sbohem pane docente.
Odpočívejte v pokoji…
Honza Suchan
1. 6. 2021 at 15:16Filipe, když jsem si tu zprávu přečetl, nechtěl jsem tomu uvěřit. Je mi to hrozně moc líto. Byl jsi vždycky tak milý, usměvavý, každému se snažil pomoct… Velká ztráta pro fakultu a především pro blízké, kterým bych chtěl tímto popřát hodně sil.
Jana Niklová
1. 6. 2021 at 15:20Přestože byl jen o pár let starší než my, jeho studenti, uměl si přirozeně zjednat respekt a zaujmout naši pozornost. Svým nadšením a zájmem. Jednou mi pochválil fotku z demonstrace. Řekl, že je vidět, že jsem se nebála jít “dovnitř”. Byla jsem hrozně pyšná. Je mi to moc líto. Díky a sbohem.
Jáchym Pešata
1. 6. 2021 at 15:23Je mi to moc líto. Pana docenta jsem bohužel nestihl osobně poznat, ovšem jistě vím, že byl člověkem neobyčejným, inspirativním a velmi pracovitým. Odešel člověk, který byl pro mnohé vzorem. Pro mne to není jinak. Requiescat in pace.
Honza Pavelka
1. 6. 2021 at 15:41Filipe, dlouho jsme se neviděli, ale nikdy nezapomenu na Tvou skvělou a inspirativní povahu, když jsme se před dvaceti lety společně učili fotit na první digitální foťáky. A jaká sranda u toho byla. Je mi moc líto, že jsi odešel tak brzy, byli jste pro mne s Tvojí mámou dva nejdůležitější lidi, které jsem na žurnalistice potkal a vážil si jich. Odpočívej v pokoji.
Tereza Jakešová
1. 6. 2021 at 15:54Filip Láb mě provázel sedmi lety studia na IKSŽ. S nezdolnou trpělivostí vedl obě mé absolventské práce. Když jsem se vrátila ze studijního pobytu v USA, pozval mě, aby se mě zeptal, jaké to bylo, a naslouchal mým nejen akademickým zážitkům a postřehům. Byl to člověk, který mi svým rozhledem, ochotou, zájmem a humorem během studia naplňoval a vlastně dodnes naplňuje ideál vysokoškolského pedagoga. Čest jeho památce a upřímnou soustrast blízkým.
Gabriela
1. 6. 2021 at 15:57I met doc. Mgr. MgA. Filip Láb on my Erasmus exchange in Prague few months ago. He was an amazing teacher… I can’t express how much his work helped me becoming a better photographer. Beside being a great mentor he was a charming man with unparalleled sense of humor. Prague will always remind me of his beautiful soul. My deepest condolences to the entire family.
Andrea Semancová
1. 6. 2021 at 16:16Tahle zpráva nás zanechala ve velkém šoku. S Filipem se skvěle spolupracovalo a krásně povídalo. RIP
Veronika Nováková
1. 6. 2021 at 16:16Přítomnost pana docenta Lába na hodinách byla vždy milá a usměvavá, šla z něj velká pohoda a především upřímná starost o studenty. Byť ho člověk jen potkal na chodbě. Lidé jako je on budou na fakultě chybět, protože málokdo kolem sebe dokáže šířit tolik dobré energie, jako uměl on. Upřímnou soustrast, je mi to moc líto.
Václav Vohlídal
1. 6. 2021 at 16:52Pana docenta Filipa Lába si osobně pamatuji především ze seznamovacích kurzů studentů žurnalistiky, kdy svým ironickým, ale přesto vřelým a nenásilným způsobem, zažehával ve studentech první plamínky lásky k fotografii a k žurnalistice. Bude moc chybět.
Robert S
1. 6. 2021 at 17:24Děkuji za vše Filipe. RIP
Alice Waters
1. 6. 2021 at 17:31Jsou zprávy, které kolem nás proletí bez doteku, a pak jsou takové, z nichž nás mrazí ještě dlouhou dobu. Ta z dnešního dopoledne patří bohužel k těm druhým… Filipa Lába jsem znala jako odborníka, ale především jako přátelského a slušného člověka, s ochotou pomoct. Je mi to strašně moc líto.
Upřímnou soustrast.
Jiří G. Souček
1. 6. 2021 at 17:45Nevěřím svým uším – teď tu smutnou zprávu hlásili na ČRo – Radiožurnál. A ono je to bohužel pravda. Filip byl náš spolužák ze studií na FSV UK, z první poloviny 90. let, který potom zůstal na Fakultě – a pokračoval v předmětu, který za nás ještě učila jeho maminka – Doc. A. Lábová.
Sakra, ta fotokomora dole nosí nějakou smůlu, že její šéfové umirají tak mladí…
Upřímnou soustrast všem pozůstalím, všem na Fakultě a vůbec všem, co ho znali…
Jitka Kryšpínová
1. 6. 2021 at 18:19Filip byl pro mě kolega laskavý, pozorný, nesnášející zbytečné rozepře. Pracovitý, vtipný a hlavně slušný člověk. Vždy bojující za svůj institut, za svou fakultu. Bude mi tu strašně chybět.
Eva Došková
1. 6. 2021 at 18:51Filip Lab byl jeden z nejlepsich ucitelu, ktere jsem kdy mela. Ackoliv jsem na FSV stravila jen par semestru, fotograficke predmety s nim byly proste skvele, a jedny z nejuzitecnejsich. Byla jsem strasne vdecna za jeho individualni pristup ke kazdemu studentovi i jeho obrovske nadseni pro svuj obor, i vlastne za to, ze kdyz jsem ze skoly odesla a o par let pozdeji jsme se potkali na nejake akci na dvorku Hollaru, meli jsme pro me velmi dulezity a formativni rozhovor o praci vs studiu. Tahle zprava me dneska velmi zasahla a neuveritelne me mrzi. Diky za vse, Filipe.
Daniela Fullová
1. 6. 2021 at 19:05Nemôžem tomu uveriť. 😔
Filipa Lába som mala tú česť spoznať počas semestra Erasmu stráveného na pražskej Karlovej univerzite. Možno krátky čas, no dostatočný na to, aby ste v človeku dokázali postrehnúť a odhaliť dobro, profesionalitu, ľudskosť a humor. Bol pre mňa ten typ učiteľa, ktorý prijímal, ak ho učili jeho študenti. Nepovyšoval sa. Pomáhal napredovať.
Bolo mi cťou. 🙏🏻 Fotografie, ktoré ste nás naučili vyvolávať v tmavej komore a dodnes ich mám skryté v zásuvke, mi Vás budú navždy pripomínať.
Odpočívate v pokoji.
Lukáš Skládal
1. 6. 2021 at 19:20Pane docente,
byl jste skvělý učitel, a jeden z nejmilejších lidí, které jsem měl možnost potkat. Vždycky jsem se na setkání s Vámi moc těšil a je mi smutno, když si uvědomím, že další už neproběhne. Na fakultě to bez Vás už nikdy nebude jako dřív. Už teď nám všem moc chybíte. Snad je Vám tam nahoře dobře.
Jelena Nosková
1. 6. 2021 at 20:17Laskavý, slušný, skromný člověk, plný porozumění, vždy připravený naslouchat druhým.
Stále nemůžu tomu uvěřit.
Budeš nám moc chybět, drahý Filipe.
Přeji hodně sil rodině a blízkým.
Jelena Nosková
1. 6. 2021 at 20:42Laskavý, slušný, skromný, noblesný člověk.
Plný porozumění a vždy připravený naslouchat.
Budeš nám moc chybět, drahý Filipe.
Přeji hodně sil rodině a blízkým.
Anna Mitéran
1. 6. 2021 at 20:53S Filipem Lábem a s jeho maminkou Alenou Lábovou jsme v letech 2005 až 2011 připravovali každoročně fotografický workshop o válečné fotografii, který vedl francouzský válečný fotoreportér Patrick Chauvel. Byla to nádherná spolupráce jak po profesní, tak po lidské stránce. Filip Láb i Alena Lábová byli vynikající profesionálové, zapálení do své práce, s velkou schopností naslouchat, s ohromnou erudicí a zároveň otevření a vždy připravení předávat své zkušenosti. Po lidské stránce byli oba velmi laskaví a přátelští. Byla radost s nimi pracovat. Zpráva o Filipově náhlém odchodu mě hluboce zasáhla. Vážím si toho, že jsme se mohli setkávat a děkuji za tu krásnou profesní i lidskou zkušenost.
Filip Švácha
1. 6. 2021 at 21:31Odchod pana Lába z tohoto světa mě jako mnohé zasáhl. Hned po přečtení jeho knihy Fotografie po fotografii, jsem o něm začal uvažovat jako oponentovi mé bakalářské práce. Málem k tomu došlo. Nakonec z toho sešlo, ale od té doby jsem zaznamenával každou zmíňku o něm. Myslím na něj i na jeho pozůstalé. Snad už je na lepším místě.
Pavel
1. 6. 2021 at 21:33Filipe, kamaráde, mrzí mne, že jsme nestihli to domluvené pivko, myslím na tebe, budu na tě vzpomínat jako na správného a čistého člověka.
Zuzka Řehořová
1. 6. 2021 at 21:34Milý Filipe, pro slzy dnes celý den skoro nevidím. Zpráva o Tvém náhlém skonu mě rozbila na kusy. Coby studentka 1. porevolučního ročníku na FSV UK jsem Tě poznala jako dospívajícího kluka/pomocníčka Tvé skvělé maminky doc. Lábové, u níž jsem s nadšením studovala. Dodnes mám doma fotografie, které jsi mi pomáhal vyvolávat… Po pár desetiletích jsi byl u přijímacích zkoušek mé starší dcery, a když byla na FSV přijata, organizoval jsi její seznamovací kurz. I ona si tam s Tebou u táboráku potykala. Pro nás obě jsi jeden z nejšikovnějších, nejmilejších, nejcharismatičtějších a nejinteligentnějších lidí a pedagogů, se kterými jsme se kdy potkaly. Můj milý Filipe, čest Tvé památce a upřímnou soustrast Tvé rodině: tatínkovi, Tvé ženě a malému synkovi. Zemřít v 45 letech, to by se mělo zakázat… Zbude tu po Tobě obrovská díra. Na UK i v našich srdcích.
Thao
1. 6. 2021 at 23:16Nemůžu najít slova, která by vyjádřila můj smutek. Filipe, nikdy na tebe a tvou mámu nezapomenu
Zdenka M.
1. 6. 2021 at 23:52Pana docenta Filipa Lába jsem měla možnost poznat pouze letos během online výuky. Přesto nelze popřít, že to byl jeden z nejúžasnějších pedagogů, které jsem potkala. Nemůžu uvěřit, že se na nás teď dívá shůry, ještě před dvěma týdny jsme měli hodinu… Vtipný, neskutečně inteligentní a citlivý člověk, který v lidech dokázal vidět to dobré, povzbudil a nikoho nesoudil. Je mi to strašně líto. Upřímnou soustrast rodině, ať vám dá Pán sílu.
Markét Kubicová
1. 6. 2021 at 23:53Jak mi připomněl Facebook, dnes to bylo 11 let od prvního kola mých přijímaček na žurnalistiku na FSV UK… Dalších sedm let jsem tam strávila… A jak dlouho jsem pryč, už ani nepočítám… Je to pro mě v podstatě uzavřená kapitola, nejsem z těch, co by se na svou alma mater (ať už bych tím myslela základní, střední, nebo vysokou školu…) nějak vraceli… Dokud – tak jako dnes – nepřijde zpráva, která mi ukáže, jak byly roky tam strávené důležité… A náhoda (nebo snad intuice…?) která mě – tak jako včera – přiměje na léta na Hollaru vzpomínat, zrovna když potkám někoho, kdo mi připomene právě Filipa Lába… Byť dneska fotím už jen na Instagram a trošičku řeším fotky v práci, všechny fotohodiny s ním nebo s jeho „mámou“ byly to nejlepší na fakultě. A v pandemii jsem zjistila, jak dobrý přítel focení je! Díky, Lábovi, že jsem ho díky vám mohla někdy před deseti lety poznat… A s každým dalším příspěvkem v téhle kondolenční knize, s každým dalším statusem na sítích je mi víc a víc líto, že to, co jsme díky vám mohli na FSV zažít my, nezažijí další a další generace studentů… Upřímnou soustrast všem pozůstalým a hodně sil Sandře! Držte se a neste odkaz téhle skvělé rodiny, do které jste, myslím, víc než perfektně zapadla, dál… právě díky spojení vás všech byly všechny vaše kurzy jedinečné.
Erik Kurach
2. 6. 2021 at 0:09Upřímnou soustrast váženému p. Miroslavu Lábovi, jehož si velmi ctím a truchlící Filipově rodině. R.I.P. Erik Kurach, Slaný
Magdaléna Kohoutová
2. 6. 2021 at 0:15Pane docente,
chtěla bych toho říct tolik, ale nevím jak. Takže jenom poděkuju, že jsem měla možnost Vás poznat. Mrzí mě, že mi nepovedete bakalářku, mohla by Vás bavit. A byli jsme předdomluvení na pivo…
Adam Jirkal
2. 6. 2021 at 0:57Tohle je opravdu obrovská ztráta. Čest člověku jako byl Filip! Zcela vyjmečný.
Mrzí mne, že jsem nemě příležitost strávit s ním více času a víc hovořit.
Verica Rupar
2. 6. 2021 at 3:28This is a devastating news, my condolences to Sandra and Richie, to friends and colleagues in Prague. My thoughts are with you. Filip was a wonderful human being, an outstanding photographer, teacher, researcher, colleague and friend. I will miss him deeply.
Petra Morvayová, Ph.D.
2. 6. 2021 at 7:42Nemohu uvěřit, že Filip Láb zemřel. Ještě o víkendu byl na místě, které jsme oba dobře znali od dětství, místo, které spojilo a spojovalo naše rodiče a které nám oběma bylo více než drahé. V Tatobitech, v kostele sv. Vavřince. Naposledy jsme byli v osobním kontaktu, když umřela jeho maminka, krátce po té, co zemřeli i můj táta, vyjadřovali jsme si navzájem soucit a uznání rodičům, které jsme ztratili a kteří byli přátelé prakticky celý svůj život. Zpráva o jeho odchodu zasáhla mne i mou rodinu, naprosto šokující. Když zemřel můj otec, Filip mi napsal: „Vašeho otce jsem si velice vážil, a byl pro mě velkou inspirací a potvrzením mých občas lehce idealistických představ, že snažení mimo standardní pracovní kariéru má obrovský smysl. Znám jen to, co se mu podařilo v nedávných letech v Tatobitech, a je to obrovský kus práce. Jeho divadlo, podzimní koncerty a akce v malířově zahradě pro mě bez přehánění patří mezi nejsilnější kulturní zážitky z posledních let, právě pro jejich opravdovost a upřímnost a komorní formát. Moc mě mrzí, že Petr již není mezi námi, celou naši rodinu to zasáhlo, měli jsme ho moc rádi a nikdy na něj nezapomeneme.“ My, co jsme zůstali na Filipa taky nikdy nezapomeneme, za ten obrovský kus práce, všechny ty silné věci, které po něm zůstanou nejen na akademické půdě, pro jeho opravdovost, upřímnost a velký lidský formát. V Tatobitech za něj i jeho maminku vždycky bude hořet svíčka. Náš hluboký soucit k Filipově rodině. Je nám nesmírně líto. Petra Morvayová-Pešková s rodinou
Markéta a Roman Janotovi
2. 6. 2021 at 9:43Tohle je obrovská ztráta. Těžko nacházíme slova. Filipe, díky za Tvůj humor a nesmírně laskavou povahu. Upřímnou soustrast celé rodině.
Miloš Císař a Marcela Císařová
2. 6. 2021 at 14:16Upřímnou soustrast celé rodině
Tereza
2. 6. 2021 at 18:10Během studia jsem absolvovala téměř všechny předměty, které Filip Láb vyučoval. Jsem také jedna z mnoha, která díky němu a jeho mamince Aleně Lábové propadla analogové fotografii. Měla jsem tu čest pod jeho vedením napsat a obhájit diplomovou práci a vždy mě ohromoval svým nadšením pro věc a lidským empatickým přístupem. Vážím si toho, že jsem ho mohla poznat jako pedagoga, je mou velkou inspirací. Upřímnou soustrast.
ayca akhun
2. 6. 2021 at 18:49Amazing teacher, amazing human. Im deeply sadden and shocked. RIP.
Marie Fulková
2. 6. 2021 at 19:17Dovolte nám vyjádřit nejhlubší smutek nad odchodem vzácného člověka a dobrého kolegy. Upřímnou soustrast.
Za katedru VV PedF UK Marie Fulková a Magdalena Novotná
Jitka a Vlastimil Bařinkovi
2. 6. 2021 at 21:55Odešel výjimečný člověk. Upřímnou soustrast celé rodině.
Tomáš Hána
3. 6. 2021 at 0:23Pana docenta Lába jsem měl, žel, příležitost potkat osobně pouze párkrát. Nikdy však nezapomenu na jeho vstřícnost a vlídnost při ústní přijímací zkoušce na fakultu. Po dobu studia jsem měl šanci ho poznat nejen jako velkého odborníka na fotografii, ale i světaznalou osobnost, která mi zásadně rozšiřovala obzory. Když před ani ne třemi týdny s velkorysostí jeho vlastní ke mně pronášel svá slova v porotě fotografické soutěže, ani ve snu by mě nenapadlo, že tato slova budou ta poslední, která od něj zaslechnu… Čest jeho památce a upřímnou soustrast pozůstalým.
Rasha Elibiary
3. 6. 2021 at 7:50Filip was a real gentleman and loved good coffee ☕️.. During the Susi Program, I remember seeking his advice when buying my camera.. and advising me to buy a kinder too for reading digital books..
I remember he took nice photos for the trip and shared them with us later.. May his soul Rest In Peace and we meet again in heaven 🙏
Honza Beránek
3. 6. 2021 at 11:04Celé ty dva dny se to snažím nějak zpracovat, ale tohle se prostě nedá… Filip byl úžasnej člověk, esence dobra, která se ale uměla vymezit i proti zlu. A přitom to vždycky udělal tak, že i to zlo se muselo začít usmívat. Tahle zpráva bolí až do morku kostí. Hodně síly všem pozůstalým.
Filipe, děkuju za celých těch patnáct let, kdy jsem vás s mámou mohl znát a nejdřív se od vás učit, pak zase při občasných návštěvách Hollaru právě u vás hledat to kouzlo školy, kterou pamatuju. Kouzlo, které nikdo zvenčí nepochopí, kouzlo druhého domova.
Děkuju taky za všechnu tu důvěru i pochopení pro ztřeštěný nápady, děkuju za to, že pokud šlo o focení, už jako prváka jste mě brali za sobě rovného, i když jsem se nakonec touhle cestou nikdy naplno nevydal. Snažil jsem se vám dělat radost o obor vedle, snad se mi to aspoň trochu dařilo.
Honza
Matěj Čermák
3. 6. 2021 at 11:38Pan docent mi před několika lety umožnil navštěvovat kurz analogové fotografie na FSV, přestože jsem studoval na jiné fakultě. Jsem mu za to moc vděčný, protože mi dokázal předat nadšení k fotografii jako takové. Upřímnou soustrast celé rodině.
Jiří Kábrt
3. 6. 2021 at 12:49Jsou zprávy, které nedokážu přijmout a tahle patří mezi ně. Stále na pana docenta myslím a je mi strašně líto, že už se nesejdeme, jak jsme si domluvili. Skončil jsem fakultu před 10 lety a na něho a jeho maminku nejde zapomenout. Výjimeční a nesmírně přátelští lidé, kteří udělali svět kolem sebe lepším. Upřímnou soustrast celé rodině a všem jeho přátelům, v mém srdci zůstane Filip Láb už napořád!
Johan Čáp
3. 6. 2021 at 13:06I s odstupem se tomu stále nechce věřit. Pan docent Láb byl asi nejen pro mě jedním z největších intelektuálních vzorů na institutu. Jako první se mi vybaví jeho pronikavá lidskost, přívětivost a tolerantnost. A skvělé kurzy doplněné jeho kouzelným humorem. Nehrál si na akademika s vysokým titulem. Kdykoliv jsme ho měli možnost pozvat na akce studentského spolku, nikdy neodmítl a byl nadšený, že ho bereme jako sobě rovného. Neutuchající energie, entuziasmus a obrovské charisma docenta Lába logicky často rozhodovaly, že jsme zamilovali do žurnalistiky a vizuality. I letos v lednu, kdy jsme spolu prezentovali náš obor na on-line dnu otevřených dveří, právě on přesvědčil svým inspirativním nadšením desítky mladých lidí, aby spojili svou životní pouť s Hollarem a fotkou. Byl to opravdu úžasný vedoucí katedry a pedagog, který se bil za studenty, pedagogy a fakultu do poslední chvíle.
Na institutu bude bez Vás hrozně strašně prázdno a smutno… Přeji upřímnou soustrast rodině a blízkým.
Martin Štoll
3. 6. 2021 at 21:36Filip kolem sebe vždycky dokázal šířit dobrou náladu. Bavily mě jeho napůl ironické vidění světa, které bylo osvobozující. Byl nepřehlédnutelnou osobností, a to nejen ve funkcích, ale i svojí výškou. Byl člověkem, který přesně věděl, čeho je potřeba málo a čeho už je moc. Spolu s Denisou Hejlovou jsme přišli o parťáka vedoucího katedry, o parťáka, se kterým se dalo o všem mluvit. O kolegu, který osobitým způsobem formoval katedru žurnalistiky.
Moc dekuju studentům, že zorganizovali to úterní setkání, bylo to velmi silné a myslím, že by Filip měl sice nějakou jízlivou ironickou poznámku, ale byl by rád.
Když zemře člověk, který je mladší, než jsem sám, cítím neuchopitelnost, nevjádřitelnost, nedá se to pobrat ani myslí ani srdcem. A když zemře člověk navíc v plné síle, na vrcholu aktivní kariéry, na prahu rodinného života, je to rána, kterou nelze opravdu popsat. Co teď? Co dál? Na to odpověď neexistuje.
Upřímnou soustrast.
Johana Fundová
4. 6. 2021 at 0:00Pro některé absolventy je Hollar jednoduše místem, kde vystudovali vysokou školu a kam se naposledy podívali, když udělali státnice. Pro část z nás je ale Hollar něco víc. Nejen Alma mater, ale místo, které částečně bylo naším druhým domovem, kde jsme trávili čas i mimo přednášky, kde jsme pořádali různé akce, oživovali dvorek, poznávali různé inspirativní lidi – z řad studentů i vyučujících – se kterými se stýkáme dodnes, ač už jsme dávno pryč. A aby se Hollar mohl takovým místem stát, musí tam být lidé, za kterými se vracíte, které obdivujete nebo které chcete ve svém životě dále potkávat. Filip i Alena Lábovi byli jedni z nich. Jedni z těch nejzásadnějších. To, že tu už ani jeden z nich není, zní strašně. A neuvěřitelně. Definitivně. Smutně. Člověk tomu nechce věřit, přemýšlí, jak to není fér, jak to přece nemůže být pravda. Jenže je. Nikdo z nás tomu nemůže uvěřit a mám pocit, že ani čas to jen tak nezmění.
Filipe, je mi to moc líto.
Jana Čeňková
5. 6. 2021 at 10:08Jménem katedry žurnalistiky vyjadřujeme hlubokou soustrast nejbližším našeho milého vedoucího Filipa. Uběhl téměř týden smutku a stále není možné uvěřit tomu, že s námi Filip není. V posledních několika letech jsme se stali tvořivým týmem, stál u zrodu nových koncepcí bakalářského a magisterského studia žurnalistiky a za uplynulý a nelehký akademický rok vždy naslouchal studentům, abychom je stále v této nelehké době podporovali a rozvíjeli v jejich studiu a pohledu na lepší svět.
Těšili jsme se na společná setkávání a slibuji, že se budeme snažit ve tvém laskavém a tvůrčím směrování pokračovat, vážený a drahý Filipe. A přivítáme společně i tvou poslední knihu o postdigitální fotce, kterou jsi nedávno vydal…
Richard Nevšímal
7. 6. 2021 at 14:57V druháku jsi mi, Filipe, dal důvod neseknout se studii. Díky tobě jsem poznal svůj první fotografický idol – Patricka Chauvela. Naučil jsi mě vyvolat první fotku – jeden z nejtajemnějších zážitků, které jsem dosud poznal. Na první výstavu nás, dvou úplných nul v začátku, jsi se ochotně přišel podívat. Byl jsi jistě také první titulovaný doktor věd, který dorazil na Ruins of Intolerance, které jsme pořádali v úplných začátcích, byl jsi nadšený, nám to dodalo sebedůvěry. Na druhou výstavu jsi mi doporučil tiskárnu, aby to přecijenom nějak vypadalo. Tisknu tam dodnes.
V počest toho, jak mě bavila fotožurna jsem na VŠCHT později chtěl založit předmět Fotografie ve vědě a Vědecká žurnalistika – byl jsi podporou, dohodil jsi vyučující, měl jsi radost.
Nesčetněkrát jsi poradil, byl „tam“. Na poslední projekt výstavy fotek z Krymu jsem příliš dlouho otálel, na to kafe s tebou už jsem zajít nestihl.
Bude mě to trápit, ale mám o to větší důvod tu výstavu dotáhnout, vytisknout, ukázat a tobě věnovat.
V neurotické době, sám plný vnitřních rozepří jsi pro mě byl povznesenou lehkostí bytí. Možná proto zůstává fotografie snad jediná věc, kterou dělám s opravdovým klidem.
Předevčírem jsem měl setkání se studenty našeho předmětu na MKPR. Byl tam jeden prvák, marketing že ho tolik nebaví, ale že fotí a chtěl by to dělat víc a dál. Z nitra se mi opakovaně dralo tvé jméno, tvůj předmět, který mu doporučit. Opakovaně jsem jej musel zatlačit zpátky, spolu se smutkem a chutí brečet.
Měj se a užij si klidu, věřím, že zrovna ty, ho budeš mít asi víc, než kdokoliv jiný.
Magda Pečená
7. 6. 2021 at 19:16Filip byl dlouholetým akademickým senátorem, ale někteří z nás ho potkali jen krátce. Přesto jsme pochopili, že přes nekonečné schůze a zápisy chtěl věci dotáhnout, posunout a vyřešit. I za tu krátkou dobu jsme poznali, že je to nesmírně fajn chlap. Bude nám na senátu chybět.
Anna Jurečková
17. 6. 2021 at 12:09Na Filipa i Alenu Lábovou si často vzpomenu. Nejen proto, že ve mně vzbudili lásku k historii fotografie a analogové fotografii, které se dodnes věnuji, ale také proto, že vytvořili příjemný prostor pro všechny introverty, kteří rádi píšou a fotí a na fakultě je jich překvapivě hodně, i když s nimi studium žurnalistiky příliš nepočítá. Václav Moravec mi na zkoušce z etiky vyčetl, proč jsem šla studovat žurnalistiku, když jsem introvert. Filip Láb se neptal, proč jsme tady, ale ukázal nám místa, kde se budeme cítit dobře. V učebně, kde se nás scházelo do deseti lidí, za fotoaparátem, v temné komoře. Jeho prostudentský přístup byl výjimečný a v zájmu všech budoucích studentů doufám, že ho někdo bude následovat, protože jsem se s ním u nikoho jiného nesetkala. Až se budu v budoucnu ve vzpomínkách vracet k těm pěti letem stráveným na Hollaru, Lábovi budou vždycky na prvním místě.
MARK NEUZIL
17. 8. 2021 at 0:19Here in Minnesota, we were deeply, deeply sadden to hear of Filip’s passing. He was a true friend to me during my days as a Fulbrighter at the university and afterward, as we remained friends. How well I remember our talks about photography and our shared interest in motorcycles. Students from Charles U benefitted from his advocacy of the Kucera Scholarship, which benefits Charles students studying here at the University of St. Thomas. He will be missed.
lůca
23. 8. 2021 at 0:00Milý Filipe, čtu si tuto knihu až teď a znovu pláču jak želva…tenkrát jsi nebyl docent, byl jsi v posledním ročníku na gymplu v Radotíně. Byl jsi vychrtlý, vysoký, kudrnatý a anarchysta. Nosil jsi martensky a červené rifle. Patrontašku s walkmanem stále při sobě. Měl jsi jedinečnou kolébavou chůzi a v kapse fix, kterým jsi neustále tegoval ve svém rajónu své oblíbené „class enemy“. Nosil jsi mi knížky ze své knihovny a měl jsi upřímnou radost, že se mi líbí. Bylo nám dvacet, když jsi mi v dopise psal „…věř v naši zářnou budoucnost…“ a tak mi teď nezbývá než věřit, že se jednou tam, kde teď jsi, setkáme. Už teď se na to setkání s Tebou moc těším. Jsou to skoro tři měsíce, co jsi odešel, ale stále se s tím nemohu smířit. Cítím veliký smutek a bolest z toho, že jsi musel odejít tak brzy a hlavně, že jsem se nemohla s Tebou rozloučit. Plyne z toho pro mě drsné ponaučení: Neodkládat setkání se starými přáteli na neurčito! Věřím, že dobré vztahy přetrvávají bez ohledu na věk a čas, který mezi tím uběhne. V mém srdci jsi zanechal nesmazatelný a bytostný otisk. Mám tolik krásných vzpomínek na roky, které jsem mohla v tvé společnosti a s Tebou prožít. Ty jsi mě naučil vidět a dotýkat se krásy kolem nás, divit se, ptát se a hlavně nezahálet. Pořád jsi měl v hlavě nějaké plány a témata, která jsi chtěl svým fotoaparátem uchopit a uchovat. Pamatuji si, jak jsi mě přemluvil, abych ti dělala bodyguarda v klubu Pyramida, kde jsi fotil dokument o transvestitech. Jak jsi fotil každou demonstraci v Praze a jakou jsi měl hrůzu v očích, když jsi vyskočil na odpadkový koš, abys měl lepší výhled a v koši pod tebou bouchla rachejtle. Jak jsi fotil „starý Anděl“, který již neexistuje. Jakou jsi měl radost (jako malé dítě) ze svého prvního digitálního fotoaparátu, motorky a horského kola. Jaký jsi byl vizionář, když jsem ti stála modelem jako „žena s respirátorem“. Jak jsi mi chtěl nakukat, že v Holandsku na kanále za studentskou kolejí přistálo UFO. Jak jsi hrál se svou kapelou „Class Enemy“ na mém maturitním večírku. Jak jsi pod zvětšovacím přístrojem mával praporkem, aby tvá fotografie byla co nejdokonalejší. Obdivovala jsem, jak jsi byl do všeho nadšený a ve své práci pečlivý. Byl jsi to ty, kdo vytříbil můj vkus a zájem o umění, dobrou knihu a hudbu. Děkuji, že jsem tě mohla poznat a malou chvíli s Tebou pobýt. Nejraději bych těch 7 let života s Tebou přenechala Tvému synovi Rýšovi, aby mohl i on lépe poznat jaký jsi byl báječný, milující a moudrý člověk, opravdový a ryzí přítel. Psal jsi mi „…Nebuť smutná, ale nezapomeň na mě! Každý den si najdi nový (třeba i jen malý) důvod k radosti…“ Filipe, jsi na prvním místě v mém děníku vděčnosti. Byl jsi moje první láska a budeš jí navždy! Naviděnou v naší „zářné budoucnosti“. L.
Upřímnou soustrast celé Tvé rodině (tvému tatínkovi Miroslavovi, Tvé ženě Sandře a malému Rýšovi, které jsem bohužel ještě nepoznala osobně). Běhá mi mráz po zádech, když si zkusím jen představit, jak se asi cítí. Soucítím s Vámi a prosím o požehnání, aby jste smutek a bolest ze ztráty Filipa dokázali přetavit do radosti ze života, tak jak by si to přál i on, Váš Filip.
FILIPE, NEZAPOMENEME NA TEBE!
Lucka V. Frantová.
LEEJA
29. 10. 2021 at 1:11,(
,
,